neděle 4. února 2018

Mid-century modern - něco jako retro

V bydlení existuje uber giga množství různých stylů, ne všechny jsou ale u nás profláklý. Mid-century je záležitost řekněme americká a australská, u nás je tomuto stylu nejblíž sedmdesátkové retro. Styčné body naleznete, ale vydávat je za ekvivalent úplně nemůžeme. Naše retro je totiž vzhledem k ekonomické situaci tehdejší doby celé takové plastovější a dřevotřískové, i když některé prvky jsou stejné. Podobné jsou tvary nábytku, ikonické komody nebo například záliba v závěsných květináčích a stojanech na květiny. Žádný mid-century interiér jsem ale u nás eště nepotkala, i když upřímně doufám, že nějakej existuje! 

Přijde mi, že každý rok se jeden takový mid-century prvek promítne do aktuálních interiérových trendů. V letech minulých to bylo macramé a závěsné květináče, letos se konečně začnou objevovat květináče na nožičkách (yess, já si to totiž tak usilovně přála, až jsem byla vyslyšena či co, cha!), ale na to si musíte ještě pár týdnů počkat.

Mid-century modern jakožto mix "retra" a moderního bydlení je jeden z mých oblíbených interiérových stylů právě proto, že i když s ním nemám přímou zkušenost, pořád mi přijde velmi blízký. Asi jak když potkáte spolužáka ze základní školy, kterýho jste sice dvacet let neviděli, ale jak jste společně pařili pogy v družině nemáte šanci do konce života zapomenout.

Vo čem že to tu celou dobu melu?

1. Lesklá naoranžovělá dýha, tmavá barva na stěně, křesílko s "kuželkovitýma" nohama. Co dodat.

neděle 21. ledna 2018

Barevná injektáž z Melbourne

Tak jo, přiznání na začátek: mně už z té naší středoevropské zimy solidně šplouchá na maják. Ve snaze zmírnit barevnou deprivaci jsem si tedy rozhodla spravit náladu projížděním australských The Desing Files, kteří mě z hlediska výbuchů barev a spousty světla nikdy nezklamou. A protože situace je kritická, padl mi do oka pravděpodobně ten nejeklektičtější a nejbarevnější interiér, který se na těchto stránkách vyskytuje. A hned se cítím značně občerstvena!

Tento interiér se nachází v Melbourne a bydlí v něm rodina ilustrátorky a designérky Pauly Mills. Ze všeho nejvíc mě dostal jejich obří krb, který je jak z hradu.


úterý 16. ledna 2018

Kilimy z Maimana a minirozhovor s Terezou Inkovou

To, že miluju orientální koberce, je myslím poměrně známá věc. Napsala jsem o nich už docela pěknou řádku článků a lze předpokládat, že v budoucnu ještě i napíšu. Proč? Protože jsou prostě boží děcka, fakt. Kvalitní vlněný koberec je naprosto fantastická investice po všech směrech - vydrží věky, je nadčasový, skvěle se udržuje, opticky i prakticky zatepluje prostor a v majitelích pravidelně navozuje velmi radostné pocity. To poslední sice soudím hlavně podle sebe, ale to se taky počitá, no ne?

Sama vlastním origo orientální koberce tři. Dva s nízkým vlasem v obýváku a v kuchyni a nově díky Tereze Inkové z Maimana i jeden krásný kilim v chodbě, o kterém ještě určitě uslyšíte. Terezu jsem před Vánoci navštívila v jejím pražském showroomu, kde jsem kromě vůně vlny do nosa a koberce do tašky nasála i poměrně hodně zajímavých informací. Věděli jste třeba, že Afghánistán je poslední východní zemí, kde kilimy vyrábí výhradně ručně tamější ženy? Samozřejmě poté, co chlapi řádně opečují a oholí ovce. V jiných zemích mnohem více zdomácněla průmyslová výroba. Aha!
kilim Rangina
A co to vlastně ten kilim je?

pátek 5. ledna 2018

Report - jak jsem vedla workshop

Jak jste někteří možná zaregistrovali, poslední předvánoční víkend jsem se vydala do Prahy na workshop výroby lapačů snů. Na tom by nebylo nic moc extra zvláštního, protože na workshopy chodím furt (jsou totiž boží, vite?). Z normálu ovšem vybočila skutečnost, že tento workshop jsem vedla já. Cha!

O vlastním workshopu jsem si snila už nějakou dobu, když tu náhle mě jednoho dne oslovila Jana z letenského Pokoje č. 10, ve kterém se pořádají různé kurzy, hlavně šití. Zdálo se to tedy jako znamení z vesmíru a vůbec příležitost, kterou nemůžu odmítnou. I když jsme následně nemohli najít vhodný termín a jako jediný možný se ukázal ten nejblbější vůbec (tzn. přesně ten poslední víkend před Vánoci, díky čemuž jsem šila dárky 23. a cukroví dělala 29.), i když nezafungovala síla mé osobnosti (haha/smrkbrek) a pro nízkou účast se to málem celé zrušilo, nakonec jsem Janě a vesmíru ohromně vděčná, že mi tuhle příležitost seslaly. Bylo to pro mě rozhodně poučné a vlastně i dost zábavné. I když znova už bych leccos udělala jinak, podařilo se mi myslím to, o co tam šlo - naučit mé milé účastnice vyrobit lapač snů. A i když už nám všem na konci byla zima a měli jsme hlad, upřímně doufám, že si to užili všichni zúčastnění.

No a takhle nějak to tam vypadalo. Jak poznáte, že navzdory mírnému blekotání jste schopní předat alespoň nějaké relevantní informace? Tak, že vám kurzistka s prstem v nose napoprvý vyrobí toto:


Mně prosím tento typ výpletu zabral asi tak pět pokusů, než se povedl. A k tomu blekotání - na začátku jsem začala panikařit, že jsem si špatně poznačila potřebnou délku koženky na omotání. Všechny jsem mírně hystericky přesvědčila, že to určitě nevyjde a kruh budou muset omotávat znova, načež to pochopitelně vyšlo i s rezervou. To je tak, když nevěřím sama sobě.

pondělí 1. ledna 2018

Pour Féliciter 2018

Moji milí, hrozně moc děkuji za vaši přízeň v roce právě uplynulém a přeji vám báječný rok 2018! Ať je plný štěstí, lásky, kreativní energie no a samozřejmě krásného bydlení. La Petite Anne dnes slaví už páté narozeniny a já jsem neskonale vděčná té švýcarské čokoládě, která mně před lety vnukla myšlenku blog založit. DIY a interiérový design mě pořád děsně baví a stále mi dělá ohromnou radost sdílet (a snad i šířit) mé nadšení pro krásné věci. Takže díky všem, že sem chodíte, moje výplody čtete a necháváte mi krásný komentáře, který pravidelně zlepšujou můj den!
Tož tak a zítra do prvního pracovního dne ze dveří pravou nohou!
post signature

pátek 29. prosince 2017

Naše Vánoce 2017

Ačkoliv jsou Vánoce v čudu, stromek máme doma pořád všichni, cukroví taky ještě předpokládám nemáte snědené a všechno je furt v takovém odpočinkovém režimu. Takže i když je po svátcích, myslím, že pořád není pozdě na report o tom, jak to u nás doma na Vánoce vypadalo!

Letošní Vánoce byly opravdu moc krásné, i když společensky hodně náročné. Šití dvou dárkových pyžamových gatí a ubrusu v sobotu před dnem D se dohromady s dalšími úkony taky ukázalo jako extrémně blbej nápad - doteď mám v ledničce krém a těsto na nedodělané včelí úly, fail. Otázka za deset bludišťáků - mám je ještě udělat nebo to rovnou strčit do mrazáku na příští rok?

Letos jsme v našem obýváku zdobili stromeček už potřetí. Tedy lépe řečeno jsme zdobili obří velestrom, který je pro mého Jiřího asi otázka cti nebo nevím jak si to vysvětlit. Zároveň je stromek taky můj nejoblíbenější vánoční dárek, který od něj poslední tři roky dostávám - dokážu se zaseknou ve futrech a deset minut na něj jenom zírat s rohlikem na ksichtě (na stromek). Letos jsme s Jiřím poprvé společně večeřeli, jak jsem psala již v minulém článku, takže letošní výzdoba se týkala i naší kuchyně. Tož pojďte dál a vítejte!


neděle 10. prosince 2017

Adventní tabule vol. 2

Vánoce jsou už za rohem a já letos řeším zcela nový "problém". Vypadá to totiž, že poprvé nebudu na Štědrý večer večeřet s rodičema, ale doma s Jiřím. Kromě nutnosti uvařit mě tak čeká i prostírání vlastní tabule, z čehož jsem krapet nervózní, co vám budu vykládat! Ráda bych měla stůl v přírodních barvách, ale to je asi tak jediný, co momentálně vím. Pro sebe i pro vás jsem tedy dala dohromady malou inspiraci, jak by se letos dalo teoreticky prostřít.

O sváteční tabuli jsem poprvé psala už v roce 2013 a z původního článku přejímám jednu jedinou fotku. Jinak je to ale fakt dost vtipný - jestli se chcete zasmát Ance začátečníkovi a tomu, jak psala články před čtyřma rokama, mrkněte sem.

Jinak si nemůžu pomoct, ale nejkrásnější dekorace je jednoznačně voňavé jehličí.

1.
zdroj

LinkWithin

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...